Mezinárodní den dětí – hlubší podstata
Mezinárodní den dětí jsme opět 1.6. oslavili dárečkem a společnou zábavou s našimi dětmi. Tento významný den ale vznikl z hlubší podstaty, než představují konzumní pomíjivé prožitky. V r. 1920, kdy byl prvně tento svátek zmíněný, byly děti vystavovány například násilí, ponižováni, vykořisťování. Tímto mezinárodním dnem si co nejširší veřejnost může uvědomit dlouhou cestu za ustanovením a praktikováním práv a potřeb dětí.
Jedním z významných počinů v ochraně dětí bylo pro české rodiče přijetí Úmluvy o právech dítěte v r. 1989. Naše děti tak získaly komplexní právní ochranu, např. právo poznat své rodiče a být jimi vychován, právo na vzdělání, svobodu projevu, ochranu soukromí a právo na životní úroveň potřebnou pro jeho rozvoj.
Dne 1. 6. 2018 jsme se zaměřili na právo dětí na odpočinek a volný čas ze zcela jiné perspektivy než tomu bylo z důvodu dětské práce, vykořisťování a nezajištěné lékařské pomoci. V současné době jsou české děti většinou přestrukturované, přeorganizované, výkonově nastavené a nemají prostor pro objevování. Není dobré očekávat, že budeme ideální rodiče, vysoké nereálné nároky pak klademe na samotné dítě. Dost dobrý rodič je takový, který je více dobrý než špatný. Ve výchově převládá to dobré, přece sám život je dobrý i špatný.
Co nás jako rodiče ale k perfekcionismu, dokonalosti, nepřiměřeným výkonům vede? Jsou to naše vlastní nerealizované ambice, nemožnost svobodného projevu vlastní individuality a kreativity v dětství, nenaplněná přání babiček, osobní narcismus, kdy používáme dítě pro zrcadlení svého falešného já?
Výstupy Světové zdravotnické organizace (WHO) a české Linky bezpečí také zdůrazňují potřebu odpočinku dítěte z příčiny sebedestruktivních a suicidálních tendencí dětí, které mohou být způsobeny právě tlakem rodičů na děti. Přitom jsme nejen morálně, ale i právně zavázáni dopřát dítěti odpočinek a čas na hru odpovídající jeho věku. Můžeme ponechat dětem právo na svobodnou tvorbu a fantazii podle jejich výběru bez toho, abychom je kontrolovali a řídili – stačí si plně uvědomit a napravit, z čeho v nás tato potřeba dozoru a nedůvěra v přirozený zdravý vývoj vznikla.
Dovolíme si – my rodiče – vytvořit si prostor na sebezpytování, tolik potřebnou sebereflexi a diskusi s dalšími rodiči, prarodiči a odborníky?
Na těchto stránkách, ani prostřednictvím našich chův, se nebudete dozvídat zjednodušující „Desatero správné výchovy dětí“ a rady „Jak být dokonalou matkou“. Každé dítě je jiné. Jsme názoru, že výchova má být spontánní a autentická. Sami rodiče jsou odborníky na výchovu svých dětí. Rodiče budeme pouze inspirovat, můžeme společně diskutovat a posílit přirozenou schopnost být dost dobrým rodičem, který má otevřenou mysl, je vnitřně svobodný a autentický. Nebudeme se zaměřovat na aktuální metody a techniky v rodičovství, ale na vztah, na to jak dítě prožívá samo sebe, když je ve vztahu s chůvou a s ostatními a budeme si hrát. Dopředu nevíme, co vznikne, budeme zažívat společné momenty překvapení, při kterých dochází k vývoji dítěte – posunu – momentu „aha“. Ve strukturované hře, ve strukturovaném vztahu, který není spontánní, nic takového nemůže nastat. Chybí prostor pro překvapení a děti tak nemají prostor pro objevování. Budeme rozvíjet vztah při hře, ve které si dítě dovolí být svobodné, necháme jej tvořit a zažívat autentické pocity.
Je zřejmé, že představitelky Malého objevitele jsou zastánkyněmi svobody a respektu, ale rozhodně ne anarchie J. Dítě pro zkoumání vlastních možností a zdravý vývoj potřebuje bezpečný prostor, ve kterém bude cítit důvěru. Jsme dospělé, proto dodržujeme pravidla, kterými děti ochraňujeme před devastující úzkostí a přebíráním zodpovědnosti za úkoly dospělých. Vytváříme a dodržujeme jasné hranice v prostoru, čase a ve vztazích. A o těch zase někdy příště!
Autor: Mgr.Michaela Svobodová, Ph.D.
1.6.2018