Příběh malého objevitele
Příběh o malém objeviteli se začal psát v jednom pražském domě na předměstí, během hlídání Davídka. Davídek byl neobyčejně zvídavé dítko – večer co večer chtěl povídat pohádku na dobrou noc se spoustou dobrodružství. A tak začalo vyprávění o malém námořníkovi, který se vydal na své lodi přes rozbouřené moře objevovat svět…
Bylo, nebylo, v jedné neznámé zemi, přímo uprostřed rozbouřeného moře žilo společenství skřítků. Nebyli to ale jen tak ledajací skřítkové, byli totiž velmi moudří – na spoustu otázek znali odpověď a málokdy je něco překvapilo. Na ostrově plynul čas trochu rychleji než u nás, ale jinak se tu nedělo nic neobvyklého. Tedy až do jednoho rána, kdy na pláži zakotvil svou loď malý námořník…
Společenství skřítků nežilo na ostrově samo, jejich dobří sousedé byli noční lidé z místního kmene. A právě s těmi se malý objevitel setkal jako první. Když je spatřil, zrovna tancovali kolem plápolajícího ohně a zpívali písně. Objevitel nerozuměl žádnému ze slov, to mu však nebránilo v nezapomenutelném prožití večera. Společně se smáli a dováděli, zkrátka si rozuměli i beze slov. V tu chvíli se objevitel naučil jednu důležitou věc: žít šťastně pouhou přítomností.
Objevitel se ráno probudil a široko daleko nikoho neviděl. Ze zmizení svých nočních kamarádů byl zmatený a napadla ho spousta otázek, na které neznal odpověď. Vydal se tedy dál za poznáním ostrova a doufal, že se s lidmi z tamního kmene ještě jednou shledá. Jenže cesta byla dlouhá, a tak se celý bolavý a unavený rozhodl odpočinout ve stínu mohutného, rozkvetlého stromu.
V tom okamžiku, kdy se opřel, se před ním zjevilo společenství skřítků. Malý objevitel byl radostně překvapen a ihned se začal vyptávat na mnoho otázek, které mu už dlouho ležely v hlavě. Skřítci mu láskyplně vysvětlili úplně všechno! Objevitel byl zase rázem spokojený a plný vědomostí se vydal zpátky ke své lodi. Jeho dobrodružství sice končilo, ale o to víc toužil navštívit nová místa, naučit se jazyky jiných kmenů a poznat nové věci.
Když příběh skončil, Davídek se probudil zpátky ve své postýlce. Chůva ho držela za ruku a na jeho tváři viděla šťastný úsměv. Hned na druhý den pokračoval malý objevitel Davídek ve svém dobrodružství. A co ho zajímalo? No přece úplně všechno!