Zdravý emoční život dítěte

Také Vám přijde úsměvné – smutné, jak se dělá věda z naprosto přirozených záležitostí? Jako dospělí rodiče zjišťujeme, že jsme se odcizili sami sobě natolik, že potřebujeme kouče, aby nám řekl, co vlastně cítíme a předal správný návod na opravu naší emoční inteligence.

Malý Objevitel aspiruje na to, aby děti žádného opraváře vlastních emocí nepotřebovaly, byly v pohodě samy se sebou a podporovaly ostatní.

Cílem je, prostřednictvím chůvy, rozšířit dítěti okruh blízkých stabilních osob, aby mohlo zažívat samo sebe v dalším bezpečném vztahu a přirozeně se rozvíjet. Nechceme ho učit používat lidi! Jednoho na hlídání, další na doučování apod. Přání Malého Objevitele je, aby se děti mohly komplexně vyvíjet v různých smysluplných dlouhodobějších vztazích, ve kterých je prostor pro respekt sebe a druhých.

Německo – americký psychoanalytik Erik. H. Erikson v publikaci Životní cyklus rozšířený a dokončený : Devět věků člověka strukturoval srozumitelným způsobem vývoj člověka do přehledných etap nepostrádající hloubku jednotlivých stádií. Můžeme na toto vývojové schéma osobnosti nahlížet jako na stavbu domu. Pokud dům nemá pevné základy, následná nadstavba jednotlivých pater může vychýlit dům z tolik potřebné rovnováhy – ve výchově, ve které dítě nemá rodiči a blízkými osobami zdravě podporovány vývojové potřeby a zdárně zvládnuté dílčí vývojové krize, je zřejmé, že v v dospělosti bude muset vynaložit značné úsilí, aby životní zkoušky vybalancovalo.

Pro nás může být nyní podnětné zaměřit se na stádium III. „věk hry“ předškolní věk od 3 do 6 let, v jehož rámci se vyvíjí u dítěte svědomí a v popředí zájmu je řešení psychosociálního konfliktu mezi vlastní iniciativou (jít si za svým cílem) a pocitem viny. V tomto období můžeme dítěti hodně pomoct pouhým vytvořením prostoru pro hru – děti se rády vyjadřují kreslením, jakýmkoliv pohybem – tancem, plaváním, jízdou na kole, hrou s virtuálními kamarády, s vrstevníky, nácvikem sebeobsluhy.

Dítě ale také potřebuje zažít frustraci z toho, že nebude mít stále k dispozici hračku, mobil, dokonce osobu, prostě jakýkoliv podnět k tomu, aby se neustále bavilo a pasivně konzumovalo. Potřebuje se chvílemi nudit, aby bylo motivované být aktivní, pak si rádo vytváří svou svobodnou hru s vlastními cíli a pravidly. V roli dospělého člověka nebude čekat na pokyny jiné osoby, ale bude kreativní a znát samo sebe v rozličných krizích (změnách) přes vymezování se hranicím jednotlivých blízkých osob, se kterými si v dětství hrávalo. Rozhodně neuškodí, pokud blízkých osob pro hry, má ve svém okolí dítě více, protože tak může zažívat sebe samo v různých vztazích a odlišných reakcích.

Dítě je ochuzeno o komplexní vývoj své osobnosti, pokud žije v izolaci dyády a nemá tak přístup k jinému modelu růstu. Pro takové dítě je v období dospívání obtížné si vytvořit nezávislou osobnost. Jeho hodnota je odvozována pouze z dyády (často pouze ze vztahu s matkou), kdy otec mohl být fyzicky přítomný, ale duchem mimo (např. neříkal synovi „Jsi dobrý kluk.“). Vedle role matky je v mysli dítěte důležité, aby byly přítomné třetí osoby, otec, chůva. V rámci dalších vztahů pak dítě může nahlédnout na vztah s matkou (primární osobou) zvenku. Takto má možnost zažívat vývojově prospěšné situace, kdy to má s mámou takto, s tátou jinak takto a s chůvou takto jinak. 🙂

Dítě hraje hru a prožívá pro něj důležité silné emoce (vztek, nepřátelství, radost, strach, stud). Jinak bude na tyto emoce reagovat matka, otec, chůva. Záleží, do jaké míry je rodič emočně vyzrálý a může se stát, že některé emoce neunáší a nevědomky v dítěti vyvolává třeba pocity viny. Žádný z nás ale nechceme přenášet nezpracované emoční bloky na další generaci. Pro zdravý emoční život dítěte je prospěšné důvěřovat chůvě a umožnit dítěti poznat sebe sama v jiných situacích. Dříve toto poznávání přirozeně umožnila širší rodina či blízká sousedská komunita, ale co se dá dělat jiného, když se někteří rádi izolujeme?

 

Pro Malého Objevitele napsala autorka:

Mgr.Michaela Svobodová, Ph.D.

14.8.2018